Kamčatka 2004

Den 19.

neděle 22. 8.

V pět hodin ráno vzdáváme veškeré pokusy o spánek a potmě si balíme věci. Flixovi se nakonec s mírným násilým podaří jednomu rusovi sebrat čelovku. Loučíme se s Iljou a odcházíme k jezírku v lávovém poli (které nám ukázala první skupina Rusů), kde nabíráme vodu. Odtamtud se kocháme nádherným východem slunce. Poté se kolem chaty vracíme na cestu a po ní se vydáváme směrem na Ključ.

Cestou dolů nacházíme nůž, devatenáctku klíč, blatník a přívěšek. V osm zastavujeme a vaříme si snídani se silným kafem. Pak pokračujem až ke korytu vyschlé řeky, kde se vyježděné stopy oddělují od cesty a vydávají se tímto korytem. Pouštíme se tedy také tudy a brzy zjišťujeme, že si tak cestu zkrátíme o pěkných pár kilometrů. V korytě uprostřed jedné planiny potkáváme opuštěnou motorku, vedle ní je pytlík rozsypaných brambor a pár medvědích stop. Po člověku ani památky.

Asi 15 km od Podkovy jede proti nám náklaďák přestavený na autobus a když se po chvíli vrací zpět, podaří se nám ho stopnout. Vezme nás sice jen asi 3 km na silnici, kde odbočuje na druhou stranu, ale i to je příjemné. "Silnice" se od koryta řeky liší snad jen tím, že je užší a jezdí tam více aut. Jsme asi 8 km od Ključe. Všude kolem je naprostá placka (kolem 20 m n m). Po hodině chůze a ujití 5 km se nám podaří stopnout jakousi dodávku, která nás odváží až do Ključe na "náměstí" - prachový plácek mezi obchody. Tam se usazujeme, kupujem si něco k obědu a začínáme schánět odvoz do Essa (jsou 3 hodiny).

Podaří se sehnat několik různých alternativ, ale všichni chtějí za odvoz 5000 rublů (čemuž vzhledem k místním poměrům úplně nerozumíme). Pouze jeden chlápek (kterého nám dohazuje Roman, když náhodou projíždí kolem s náklaďákem) je nás ochoten odvést jakýmsi "prasečákem" za 3000, ale až další den ráno, až k tomu bude mít další náklad. Nakonec se Petrovi podaří vytelefonovat člověka, který nás odveze za 3500 také až další den ráno, ale k tomu nás nechá přespat v baráku (původně chce za přespání 100 růblů za osobu, ale podaří se to usmlouvat). Z baráku na konci Ključe se vyklube velmi příjemný rozestavěný hotýlek s věcmi na vaření, kobercem na spaní a vodou. Děláme si večeři a po osmé se chystáme spát. Když si kluci dole myjí nohy, přiběhne majitel, aby se rychle domyli a zavřeli dveře a okna, že vybuchla Šiveluč (nedaleká sopka). Koukáme z okna, ale krom tmavého prachového mraku nic nevidíme. Až ráno se dovídáme, že foukal vítr, takže dvoucentimetrová vrstva popílku odlétla pryč od města.

  • V baráku není záchod, a tak Jehlík vyráží na velkou do houští. Tam na něho z okna mává jakýsi pán a Jehlík mu mávání oplácí. Když pak Terka objeví o kus dál kadibudku, Jehlík si teprve uvědomuje, že mu pán nemával, ale ukazoval na ni.