Kamčatka 2004

Den 10.

pátek 13. 8.

Vstáváme až v deset za krásného sluníčka a s odchodem nijak nespěcháme. Nakonec vyrážíme až v půl jedné. Vylézáme do sedla a odtamtud se spouštíme korytem podél potoka po špatně znatelné cestičce. Tato cesta, stejně jako cesta z Naličeva do Pinačeva patří pod organizaci WWF. Po několika kilometrech vylézáme z údolí potoka a pouštíme se přes jakousi náhorní pláň brázděnou koryty potoků. Před čtvrtou hodinou obědváme asi uprostřed cesty přes pláň.

Po obědě ztrácíme nezřetelnou cestu, takže občas příliš nevíme, kudy se mezi kopečky vydat dál. Závěrečný skalní hřeben oblézáme zleva po velkém kamenném moři a za hřebenem se nám už otvírá pohled do údolí, ve kterém mají být minerální prameny a o kus dál Naličevo. Scházíme dolů a vegetace začíná pomalu ale jistě houstnout, stejně jako se opět objevují komáři. Kolem deváté už jsou kolem nás ase olšové lesíky. Naštěstí nacházíme ztacenou cestu, takže není problém s postupem vpřed.

Po překročení několika menších hřebínků scházíme do údolí řeky Šumné (Шумная), kde objevujeme první sirný pramen a pěknou loučku s ohništěm. Zůstáváme tu na noc. O kus dál je most přes vodu a za ním výhled na vodopád, za kterým se tyčí Korjacká. Tento pohled je jeden z největších kýčů, které potkáváme. Kousek od mostu je pramínek s pitnou vodou. Komáři tu večer usínají a i přes nižší teplotu je večer příjemný.