Japonsko 2006

Den 2.

neděle 14. 5.

přílet do Japonska, cesta do Tsukuby

Cesty vlakem:
Narita - Tokyo: 68 km, 1110 ¥
Tokyo - Tsukuba: 70 km, 1150 ¥

Před desátou přistáváme v Naritě (letiště u Tokya), dostáváme víza do pasu a bez kontroly batohů procházíme ven (takže nám zůstane i jídlo, které se do Japonska vozit nesmí). V příletové hale vyhlížíme Petra, který nás tu má čekat. Nikde ho však nenalézáme. V kanceláři, kde vydávají railpassy otvírají až v 11:30, takže hodinu procházíme letiště a čekáme na Petra. Ten se však neobjevuje. Necháváme mu tedy vzkaz na ICQ (internet tu mají za 100 ¥ za 10 minut), vyměňujeme si railpassy a ve 12:16 odjíždíme expresem do Tokya.

Vystupujeme na centrálním nádraží a snažíme se najít autobus do Tsukuby podle plánku, který nám dala slečna k railpassům. Jelikož se skládá převážně z rozsypaného čaje, tak se nám to příliš nedaří. Nakonec však nacházíme v okolí shodné znaky s mapou a po chvíli pátrání i autobus, který za hodinu odjíždí. Jehlík s Terkou si kupují první japonské jídlo (s jehož rozbalením pomáhá okolojdoucí Japonec) a hodinu na nádraží trávíme pozorováním lidí kolem. Pak nastupujeme do autobusu (fronty na autobus se stojí v přesně namalovaných úzkých barevných pruzích na chodníku), který nás odváží do Tsukuby.

Podle místních map nalézáme bez větších problémů barák i byt, ve kterém má Petr bydlet (i když do poslední chvíle nevíme, jestli jsme způsob rozkódování adresy zvolili správně). Petr však doma není, jen jeho spolubydlící Honza. Ten říká, že Petr pro nás na letiště odjížděl v osm ráno. Vybalíme si věci, uvaříme kafe a čekáme na něj. Doráží asi o hodinu později. myslel si, že přilétáme s Aeroflotem a čekal na druhém terminálu.

Vyrážet někam dál už nemá smysl, a tak zajedeme nejprve k Petrovi do práce poslat uklidňující maily, že jsme dorazili, a podívat se na spoustu přístrojů v laboratoři, a pak jedeme do restaurace. Před restaurací musíme stát chvíli frontu, ale stojí za to. Na stůl, uprostřed kterého je plynový gril, nanosí nejrůznější maso, saláty a různé potvory, co si pak sami opékáme. K tomu je nealko pití zdarma. Pěkně se přežereme a jedem zpět domů.

Doma ještě rychle přebalíme, prostudujeme pár map a jdeme si lehnout - přeci jen jsme den a půl pořádně nespali.