Japonsko 2006

Den 11.

úterý 23. 5.

Kyōto

Dnes se vydáváme na prohlídku Kyōta. Ráno vstáváme v půl osmé, abychom stihli snídani a po půl deváté už byly v hradu Nijojo. Bohužel i krátce po otevírací hodině už je tady dost lidí, tedy hlavně školních výletů. Prohlížíme si velký palác a okolní zahrady se spoustou potůčků a jezírek. Ke konci okruhu zahradami začíná krápat a déšť v různé intenzitě vydrží bohužel až do večera.

Vedle hradu lezeme do metra a odjíždíme o 5 stanic dále (asi za 250 ¥), kde se nachází chrám Nanzenji. Tam kromě brány s pěkným rozhledem mají nádherné vnitřní zahrady. Dešťové kapky jim navíc dodávají pěkný šmrnc.

Po cestě filozofů přecházíme pod chrám Ginkakuji (nazývaný též stříbrný palác - stavěný podle zlatého paláce z druhé strany města, tento však už nestihli postříbřit). Nahoru k chrámu vede klasická turistická ulice plná obchodů se suvenýry. Samotný chrám není moc velký, o to větší tu jsou zahrady kolem. Za vydatného deště pak překonáváme několik ulic, abychom se dostali ke svatyni Heian Jingu. Ta možná není tak krásná jako chrámy předtím, zato je šintoistická (takže je jasně červená), což je příjemná změna. A ani tu nechtějí vstupné.

Odsud vyrážíme do posledního chrámu - Chion-in. Při cestě však narážíme na obchod s levnými kimony, kde jich Terka kupuje 11, a tak do chrámu přicházíme až v půl čtvrté (otevřeno mají opět do čtyř). Vnitřek ovšem stojí za to. Kromě největší vstupní brány a největšího zvonu v Japonsku (pro rozhoupání beranidla je třeba 17 mnichů) tu právě probíhá jakýsi obřad, který zdálky pozorujeme. Pak se ještě chvíli motáme po okolí starými uličkami a cestou zpět na metro se zastavujeme v jakési rychlojídelně, jejíž úroveň přece jen není nejlepší.

Večer prozměnu upravujeme plány, neboť podle předpovědi má být zítřek poslední hezký den, tak jej chceme strávit v přírodě. Z Internetu si vyjíždíme šílené vlakové spojení do Asa, u recepčního si necháváme pár věcí (hlavně kimona) a jdeme si velmi brzy lehnout.