Vladimír Laš

Den 9.

neděle 11. 8.

Þingvellir, Reykjavik, odlet

Ráno se udělá hezky a sluníčko s modrou oblohou vydrží celý den, jen vítr je pořád silný, ale ten už nám k Islandu tak nějak přirostl. Nasedáme do auta a míříme do Þingvelliru. Jelikož přímá cesta je bez asfaltu s označením F (kam běžná auta z půjčoven nesmí, jen teréňáky), musíme se vrátit až na západní pobřeží a o kus jižněji po silnici 48 teprve na Þingvellir. Při objíždění fjordu Hvalfjörður kousek za Midsanðurem děláme krátkou zastávku, náhodou zrovna u význačného "historického" mostu. Ten je asi 6 m dlouhý, pamatuje možná pár desítek let, ale je u něj významná cedule, jak se tu kdysi porubalo 16 chlapů a je zde detailně popsáno, kdo komu co usekl sekerou a jak koho propíchli kopím. Prostě islandská kultura. Cestou pak zastavujeme ještě u jednoho "bezvýznamného" , asi 15 m vysokého vodopádu na řece Larú a poté již dorážíme do Þingvelliru.

Už při příjezdu začínáme tušit hlavní problém tohoto místa, když se jen tak tak vejdeme na parkoviště. A skutečně, davy turistů zde v zástupech vyhlížejí z terasy na obrovské jezero, prochází se po asfaltové cestě podél euro-amerického zlomu a okukují místo, kde byl jeden z nejstarších parlamentů světa. Místo je to skutečně pěkné, vodní ramena pospojovaná můstky, zelené loučky a skály nejrůznějších tvarů, vše směřující k velkému modrému jezeru. Davy turistů ovšem dokáží místo tak otrávit, že po necelé hodině jedeme dál.

Odjíždíme o pár kilometrů dále a tam nacházíme travnatý plácek schovaný za keři, na který nefouká. Na dvě hodiny se na něj rozvalujeme a smažíme houby, co jsme včera nasbírali. Po třetí hodině nasedáme do auta a jedeme do Reykjaviku, kde máme na pátou hodinu domluvenou večeři u Karlova islandského kolegy. Cestou se ještě stavujeme v supermarketu, kde se sortiment nijak neliší od těch našich.

Večeře u Sigurda - v rodině se 4,5 letou holkou a 1,5 letým klukem - je příjemné zakončení našeho pobytu na Islandu. Pečené jehněčí v nás rychle mizí. Kromě všemožných jiných věcí se dovídáme, že letošní léto bylo nejhorší za posledních 60 let. V tomto období prý běžně bývá 20 i 30°. Nám přitom maxima kolem 15° nepřipadaly nijak hrozné a říkali jsme si, že na Island máme počasí ještě docela slušné.

Po večeři se ještě na chvilku stavujeme v centru Reykjaviku u katedrály a pak už odjíždíme do Keflaviku na letiště. Vracíme auto, procházíme check-inem a v duty-free shopu nakupujeme islandskou pálenku, kterou jsme až dosud nepotkali. Těsně před půlnocí nasedáme do letadla a odlétáme směr Berlín.