Den 4.
úterý 6. 8.
Cesta z Þverbrekknamúli do Kerlingarfjöllu, řeka Svartá
Ráno sice stále fouká, ale mraků je málo a brzy zmizí téměř úplně. Po snídani překračujeme východně
od chaty řeku Fúlakvísl zpět na levý břeh - opět po mostě přes soutězku, ale tentokrát je asi 10 m dlouhý.
Tam opouštíme značenou cestu vedoucí na jih podél řeky a pouštíme se bez cesty přímo na východ přes
lávové pole. Teoreticky by asi kilometr severně měla vést naším směrem jakási koňská stezka, ale jelikož
se i bez cesty jde poměrně dobře, nesnažíme se ji najít. Asi 5 km na východ je hlavní silnice přes Kjölur,
na kterou chceme dojít, a jedinou neznámou zůstává řeka Svartá, kterou cestou musíme překonat.
Nakonec to však není žádný problém.
Ke Svarté přicházíme v místě, kde protéká mezi dvěma skalkami a tvoří tu několikametrový
přírodní jezík, po jehož koruně jde dobře přebrodit. Navíc na trávě u řeky je úplné závětří, takže si tu
dáváme náležitě dlouhý oběd. Králík v řece zahlédne vydry (či nějaké jiné kuně podobné zvíře, co žije ve vodě),
ale když se je pak pokoušíme najít, tak nikdo další už úspěšný není.
Po obědě se vypravujeme dále, ale záhy zjišťujeme, že mezi námi a silnicí je ještě jedna říčka. Naštěstí
tato je malinká, tak 6 m široká, zcela klidná a v nehlubším místě dosahuje ztěží k lejtkům. Zdržení je tak
minimální a o pár minut později už stojíme na silnici. Vítr teď přestal foukat a nám poprvé (a možná také
naposledy) je opravdu vedro.
Po silnici se vypravujeme směrem na Kerlingarfjöllu, kam chceme dneska dorazit (konkrétně
do kempu Ásgarðsfjall). Je to nějakých 9 km a už z pondělní jízdy autobusem víme, že to
není nikterak zábavná cesta. Jediné rozptýlení na ní je poměrně pěkný vodopád Gýgjarfoss.
Zkoušíme tedy chytit stopa, a jelikož je tu celkem čilý provoz, uspějeme s Terkou po pár minutách a Karel
s Králíkem asi hodinu po nás.
Kemp Ásgarðsfjall je výrazně větší než co jsme byli minulé noci a jsou tu zařízení na
turisty přijíždějící autobusem až sem. Kromě recepce s restaurací je tu množství chatiček na ubytování,
kuchyňka, sprchy, atp. Prostě luxus. Taky cena za stanování je o něco vyšší (1600,- ISK). Je po páté
hodině, stavíme zvolna stany, vaříme večeři a po ní se jdeme vykoupat do horkého bazénku. Leží něco málo
přes kilometr proti proudu potoka. Jedná se o dvě trubky zaražené do země, ze kterých vytéká teplá voda a kolem
nich je postavená kamenná hráz. Bazének sice není nijak extra teplý, ale chvíli se v něm hnípat dá.
Po návratu ještě chvíli hrajeme karty a pak už hurá spát.