Bulharsko 2015

Rodopy aneb krajinou bez turistů od piva k pivu

Den 7.

čtvrtek 27. 8.

Devínská řeka, Cesta z Lyaskova na Římskou cestu

vzdálenost: 16 km (z toho 6 bez batohů), stoupání: 1000 m , klesání: 170 m

Z postelí se vykopáváme už v 7 hodin. Batohy necháváme v penzionu a taxíky se necháváme odvést 4 km na začátek cesty údolím podél Devinské řeky (poi). Procházka to není ošklivá, ale žádný extra lumén to také není. Úzká soutěska, kde vedou dřevěné lávky nad řekou, je jen na jednom místě, jinak se jedná o normální údolí s hezkými skalami kolem. V jednom místě je odbočka do bočního údolí na vodopád. Ten se však podaří najít jen Králíkovi s Luckou, neboť odbočka do kopce po značce není ta správná, ale na stejném místě je třeba nalézt malou cestičku na druhé straně potoka, která tam vede.

Na začátku údolí se nachází luxusní areál s bazény s teplou minerální vodou (poi), kde se cestou zpět na půl hodiny zastavujeme - někdo přímo v bazénech, někdo jen v místní kavárně. Pak se pěšky vracíme zpět do Devinu.

Po vyzvednutí batohů si na autobusovém nádraží dáváme oběd a odjíždíme autobusem pár kilometrů do vesnice Lyaskovo (poi). Chvíli posedíme na místě, kde nás autobus vysadil a s babkami zkonzultujeme ideální cestu dále. Pak se vracíme o kilometr dolů vesnicí a bočním údolím (poi) podél potoka začínáme stoupat vzhůru na hřeben hor.

Stoupáme vzhůru z výšky 1050 m. n. m. až do 1920 m. n. m. Nejprve pozvolnou cestou podél potoka a druhou polovinu, kde cesta jde stranou v dlouhých serpentýnách, to značka bere rovně strmým svahem až na hřeben.

V šest večer dorážíme na "Roman Road" , červenou značku kopírující původní římskou cestu po hřebenech hor. Ujdeme po ní pár metrů na sever a nedaleko vrcholu Golyam Persenk nalézáme slušné místo se stolečkem a pítkem (poi) (voda sice jen kape, ale dostatečně na plnění lahví), kam se nám 4 stany akorát vejdou.

  • Cestou dolů Lyaskovem nás zastavuje jeden chlapík a snaží se nás přesvědčit, že pokud chceme nahoru do kopců, musíme jít vesnicí nahoru a nikoli údolím podél potoka, že on tam značil cestu. Jelikož v údolí u potoka brzy potkáme také značku (vedoucí až na hřeben), jde zřejmě o nějaké místní konkurenční značkaře, kteří touží, aby lidé chodili po jejich trasách.
  • Aby neměl příliš lehký batoh, vytáhne Chvojka na kopec meloun. Tam se ho Karel rozhodne porcovat mačetou. Druhý meloun Králík dotáhne ještě o další celodenní pochod dále.