Bulharsko 2015

Rodopy aneb krajinou bez turistů od piva k pivu

Den 2.

sobota 22. 8.

Soskovcheto

vzdálenost: 15 km (bez batohů), stoupání: 522 m , klesání: 522 m

Den zahajujeme vynikající snídaní s nejrůznějšími domácími koláči, omeletami, malinami s jogurtem a spoustou dalších věcí. Chvíli to vypadá, že se nás paní rozhodla naprosto užrat. Poznámka v Lonely Planet, že tu v hostelu mají za 5 lev vynikající snídani vůbec není nadsazená.

Venku poprchává a předpověď tvrdí, že by mělo propršet celý den. Rozhodujeme se zůstat ve Smolyanu do dalšího dne a udělat pouze výlet bez batohů na vodopády v rezervaci Soskovcheto. Cesta je dlouhá 15 km tam i zpět s převýšením něco přes 500 m, přičemž polovina z toho je po silnici. Přímo v Soskovcheto lze pak udělat menší okruh, takže se člověk nevrací celou cestu stejně. Cesta v údolí vede podél prudce padajícího potoka, který vytváří spousty vodopádů, od malých až po sedmdesátimetrový (který se jmenuje Orfeus (poi), jako skoro všechno v Rodopech).

Cestou tam je počasí celkem příjemné, ale při návratu začne pršet a zpět dorážíme za pořádného slejváku. Na autobusovém nádraží si na další den domlouváme na ráno odvoz k chatě Perelik a jdem se do hostelu sušit.

Večeři si vaříme na balkóně a po ní jdeme do města pokochat se sochou Orfea a Eurydiky a na kávu (či na poctivého panáka Plisky). Večer trávíme na pokoji s kytarou a nějakým tím vínem.

  • V hostelu nám paní domácí nabízí, že má dole místnost, kam nám může dát sušit věci. Později zjišťujeme, že sedí dole u krbu a věci nám před ním sama suší.