Brenta 2002

Den 8.

Sobota 17. 8.

Dnes definitivně opouštíme Brentu a přesouváme se na protější pohoří Presanella. Po ránu nijak nespěcháme a odcházíme až v deset hodin po důkladném usušení všech věcí. Sestupujeme po stejné cestě (318), jako jsme před třemi dny přišli, až k odbočce na "Tuckettu" , a pak pokračujeme dále k chatě "Casinei" . Poprvé po týdnu se dostáváme pod 2000 m. U chaty si chviličku posedíme na mohutných lavičkách, a pak sestupujem dále až k chatě "Vallesinella" , kde je vstup (vlastně výstup) do parku "Adamelo - Brenta" .

Zde se napojujeme na asfaltovou silnici a téměř po rovině kráčíme až do Madonny. Cesta je to sice pohodlná a rychle ubíhá, ale proti předchozím horským cestičkám není příliš zajímavá. V Madonně nalézáme nejbližší otevřený obchod (který sice píše, že má otevřeno do půl jedné, ale v jednu hodinu je v něm stále spousta lidí) a každý zde utrací svých pět, deset Euro za nejrůznější pochutiny. S nimi se pak přesouváme do parčíku k jezeru uprostřed městečka a pouštíme se do chutného oběda.

Od oběda nás ruší až první kapky deště, které nám začínají padat na hlavu. Balíme si tedy věci a vydáváme se Madonnou vzhůru až k lanovce na "Pradalago" . Za 5,50 € si kupujeme lístěk a lezeme do kabinek. Cestou nahoru začíná strašlivá průtrž mračen, jakou jsme tu snad ještě neptkali. Než však dorazíme k horní stanici, pomalu se utišuje a po vystoupení už jen lehce mrholí. Bouřkové mračna jsou však všude kolem nás, a tak se usazujeme do pohodlných lehátek u horní stanice a čekáme, až se počeasí vylepší.

Po čtyřiceti minutách se skutečně na západě objevuje modrá obloha. Bereme na záda batohy a vydáváme se po cestě 226 úbočím kopce. Dostáváme se do úplně jiného druhu hor. Tyto kopce se svými kameny, stromky, jezírky a kytkami připomínají spíše Tatry, než Dolomity. Kráčíme po cestě až na křižovatku s cestou 266, kde leží neveliká loučka s potůčkem uprostřed. Louka je pěkně podmáčená, takže trochu připomíná trampolínu, ale po chvilce hledání nalézáme suchý kousek u nádherného jezírka kousek pod menším vodopádkem. Stavíme si tu stany a poflakujeme se zbytek dne. Před spaním se ještě kocháme pěkným pohledem na celé pohoří Brenty, které je odsud krásně vidět.

  • Flix se rozhoduje, že začne léčit své koleno. Při vstupu na asfaltovou silnici nasazuje svou ortézu a vypadá s ní jak "hrabě Peyraque" , ale přesto vyráží takovým tempem kupředu, že mu sotva stačíme.
  • Po příchodu k jezírku se hned začínají oběvovat silácké řeči o večerních koupelích a jiných vodních radovánkách. Po namočení nohou se však řeči začínají pozvolna vytrácet a večer do vody nakonec nevleze vůbec nikdo.