Brenta 2002

Den 7.

Pátek 16. 8.

Ráno si trošku přispíme a na cestu se vydáváme po mírném šramocení až v 11 hodin. Vyrážíme po cestě 318 vzhůru pozvolným údolím na "Cima Brenta alta" . Přecházíme malý ledovec a po krátkém výstupu odbočujeme na cestu "Via delle Bocchette Centrale"  - 305. Po krátkém žebříku se dostáváme na skalní polici uprostřed stěn "Cima Brenta alta" . Po ní přecházíme až k velké skalnaté špičce "Guglia" , na které sledujeme spousty horolezců. Sestupujeme o kousek níže do sedla "Bocchetta di Guglia" a po příkrých kamenitých srázech obcházíme celou "Gugliu" až k její severní stěně. Tam si na placatém vrcholu hřebene dáváme oběd.

Po obědě se ubíráme dále po rovných, ale vysoko položených zářezech a policích přes celou východní stranu "Campanile Alto" a "Torre di Brenta" . Nutno dodat, že tato cesta byla asi nejhezčí, kterou jsme šli. Nakonec se dostáváme k úzkému hřebínku a na jeho konci k několika nad sebou položeným žebříkům, které nás zavedou až na kraj ledovce "Vedretta dei Sfulmini" . Přecházíme přes něj a po celkem pohodlné cestě se dostáváme až k chatě "Alimonta" , kolem které jsme se drápali předchozí den vzhůru.

Po krátké zastávce sestupujeme po včerejší cestě dolů a zpět ke stanům přicházíme již kolem čtvrté hodiny. Zbytek dne se válíme, vaříme si a vymýšlíme plány na další dny.

  • Petra s Šotkem se dnes rozhodují nejít kvůli zdravotním potížím. Před odchodem si nezapomenou půjčit karty a místo nejhezčí feraty radši zůstavají u stanů.
  • Celou cestu od "Guglie" až k  "Alimontě" se předháníme s jednou partou Italů, kteří sice jdou strašně pomalu, takže čekání za nimi na některých náročnějších místech se pěkně protahuje, zato jdou bez zastávky, takže nás během našich pauz vždy předhoní. Definitivně jim utíkáme až z kopce k  "Brentei" , kde už to ale není vůbec důležité.
  • Bob od začátku pobytu v Brentě sní o  "úžasném fotogenickém zářezu" , který má být asi nejhezčí místo z celého pohoří. Když dnes konečně tento zářez potkáváme, nikdo z něj není nikterak nadšen a všichni si z něj děláme srandu, i když ve skutečnosti je to celkem pěkné místo.
  • Bob s Míšou mají k večeři cosi, po čem má Bob o něco více prdíků než jiné dny. Míša to dnes nějak hůře nese, a tak alespoň Boba nutí, aby vždy alespoň dopředu hlásil úžasnou zkratku "MBP" .