Brenta 2002

Den 5.

Středa 14. 8.

Ráno se vstáváním nespěcháme a s balením už vůbec ne, a tak se na cestu vydáváme až kolem jedenácté hodiny. Se všemi věcmi přelézáme naposled přes sedlo "Grosté" a po stejné cestě jako předchozí den jdeme k Tuckettě. S turisty je to stejné jako včera, ale tentokrát jsme již na davy psychicky připravení a s těžkými batohy nám nevadí pomalejší tempo výletníků.

U Tucketty se ani tentokrát nezdržujem a pokračujeme dlouhým sestupem po cestě 322 až na křižovatku s cestou "Sentiero Bogani"  - 318. Po ní začínáme stoupat do vedlejšího údolí. Na nedalekém kopečku mezi stromky si dáváme oběd a asi hodinu se válíme, a pak pokračujeme po pohodlné cestě až k chatě Brentei (2182 m). Turistů zde již není tolik jako u Tucketty, ale stále proti nám proudí celkem velké procesy a u chaty se jich vyvaluje také dost.

Necháváme u chaty batohy a jdeme se kouknout na nedalekou kapličku a hlavně na louku za ní, daly-li by se na ní postavit stany. U kapličky potkáváme naše tři kamarády z  "Grosté" , kteří nám říkají o pěkném plácku kousek za chatou, kde je sice stanování zakázáno (jako v celých horách), ale kde teď už stojí jeden stan a večer se tam chystá více lidí. Vracíme se tedy k chatě a jdeme se ještě zeptat na ubytování zde. Ceny jsou sice příznivé (s horolezeckým průkazem 8 € za postel v normálním pokoji a 3 € za nouzový nocleh, bez průkazu 17 € a 6 €), ale všechna místa jsou plná. Bereme to alespoň jako dobrý argument pro spaní ve stanech a po chvilce vysedávání před chatou odcházíme na travnatý plácek, kde k nevelké radosti potkáváme spoustu lidí, a téměř všechny z našeho autobusu. Mezi spoustou drnů se poukoušíme najít ty nejmenší a na nich si pak děláme večeři a později i stavíme stany. Slunce tu sice zapadá vcelku brzo oproti sedlu "Grosté" , ale zato tu vůbec nefouká a jsme přeci jen o něco níže, takže je večer výrazně teplejší.

  • Ubytování na chatě sice nedostáváme, zato se někteří z nás dostávají do sprchy. Za 3,50 € zde nabízejí pětiminutové sprchování, čemuž Hálí, Věra a Míša neodolají. Věra s Hálím chtějí navíc do jedné sprchy, z čehož má obsluhující člověk vyslovenou legraci, ale povolí jim to. Když se chceme sprchovat druhý den, oznamuje nám personál, že sprcha je jen pro ubytované a že máme smůlu.
  • Nabízené německé pivo je zde sice drahé (za 4 €), zato ale není dobré. Hálí si pak dává ještě jinou značku, která je levnější a v menších flaškách. Je sice o něco lepší, ale s českým pivem se to stále srovnávat nedá (a s českou cenou také ne).