Brenta 2002

Den 9.

Neděle 18. 8.

Ráno se probouzíme v osm hodin vedrem, neboť hned od rána na naše stany svítí sluníčko. Někteří odvážní se po ránu koupou v ledové vodě, ale o delším pobytu ve vodě nemůže být ani řeč. Po snídani se vypravujeme na cestu kolem 5 jezer ( "Giro dei 5 Laghi" ). Po cestě 217 se dostáváme k  "Lago Nero" , ve kterém sledujeme krásné pulce ve všech stádiích vývoje. Od něj se škrábeme dále do kopce až k  "Lago Serodoli di sopra" , u kterého se chvilku vyvalujeme a dáváme si něco menšího na zub. Pak odbočujeme na cestu 232 a dostáváme se až k  "Lago Lambin" , kde si na prosluněné travičce dáváme oběd a kratšího šlofíčka.

Poté začínáme sestupovat kolem jednoho menšího jezera dlouhou zarostlou cestičkou 269 až k nejníže položenému "Lago di Nambino" , které se tak trochu podobá Máchovu jezeru. Všude kolem něj se na dekách rozvalují Italové, v občerstvení se chladí pivko a všude pobíhají vřískající dětičky. Dlouho se zde nezdržujeme a po cestě 266 začínáme stoupat o 400 metrů výše až k našemu tábořišti.

Dostáváme se tam již kolem třetí hodiny a zbytek odpoledne se tedy věnujeme převážně odpočinku. Stavíme přehradu u výtoku z jezírka, čímž jeho hladinu zvedneme asi o 20 čísel a jeho vzhled o pár čísel zhoršíme. Sedíce kolem jezírka pak likvidijeme poslední zbytky laskomin, které ještě najdeme v batohu a večer po klasické odpolední bouřce likvidujeme i poslední zbytky šturmu, kterého už je skutečně pomálu.

  • Flix v předtuše konce zájezdu začíná mít obavy, že by mu doktoři po návratu do Prahy rozbili ještě druhé koleno, když by viděli to první, a tak se rozhoduje léčit se celý den u stanů.
  • Míše dnes také není nejlépe, a tak jen pomalu vychází k prvnímu lakulu a pak se vrací zpátky. Nijak nespěchá, a tak zpět ke stanům doráží jen o hodinu dříve než ostatní.
  • Hálí s Věrou si u druhého lakulu vyhlídnou pěkný špičatý kopec (pravděpodobně "Cima di Val Gelata" ), ke kterému se sami vypravují. Až nahoru se ovšem nedostávají, neboť poslední špička je už prý těžší lezení.