Vladimír Laš

Den 2.

sobota 10. 8.

Irkutsk, Sljuďanka

Do Irkutska (poi) přilétáme v deset hodin (šestihodinový časový posun proti Praze). Jediná malá letištní hala je narvaná k prasknutí, neboť přiletěly 3 zpožděné lety najednou. Batohy ale dostáváme bez problémů. Pak odmítáme taxikáře, který nám nechce říci cenu za odvoz, a jdeme se pokusit dostat do centra pomocí MHD. Hned za letištěm staví autobus, pomocí kterého se za 20 rublů na osobu dopravujeme s jedním přestupem na centrální tržnici (ale že by se někde dalo vyčíst, kam který autobus jede, to nehrozí - je třeba ptát se řidičů). Odtud jdem asi kilometr k turistické kanceláři.

V informacích chceme především zjistit, jak vypadá situace s požáry a povodněmi. Po 20 minutách čekání, než paní cosi dořeší s někým jiným, se dovídáme, že by vše mělo být bez problémů. Po prohlídce místních "map" docházíme k závěru, že jiné mapy než máme asi fakt neexistují, a tak jedinou další věcí kterou zde získáme je plánek tramvají. Pomocí něj se tramvají číslo jedna dopravujeme za půl hodiny na nádraží (přímo v tramvaji je průvodčí a vybírá 15 rublů za osobu).

Na nádraží máme 40 minut do odjezdu vlaku. Dáváme si čokoládu z automatu (ve kterém se dá platit kartou!), něco málo pojíme a odebereme se k vlaku. Lístky zakoupené on-line v Praze fungují bez problémů. Cesta do Sljuďanky trvá 2,5 hodiny. I když vagónem každou chvíli projde paní nabízející nejrůznější pečivo, zmrzlinu a jiné pochutiny, jsme po noci v letadle unavení a spíš pochrupujeme. V jednu chvíli vlak projíždí takovou buřinou, že jsme hodně rádi, že nemusíme být venku.

Ve Sljuďance (poi) míříme z nádraží přímo do rezerovaného hostelu. Procházíme kolem nejrůznějších paneláků a starých dřevěných baráčků, nové domy tu nikde vidět nejsou. V hostelu máme přes booking.com zaplacené 2 pokoje. Paní domácí se nás nejprve snaží ubytovat v jednom, že když nám dá do kuchyňky přistýlku, tak se tam přeci krásně vejdeme. Teprve když vytrvale tvrdíme, že máme zaplacené dva pokoje, tak nám je nechává se slovy, že nám tím dělá velkou laskavost, neboť jsou "luxusnější" než jsme si objednali. Jeden z těch luxusních pokojů má natřikrát prasklé umyvadlo.

Jdeme se ještě projít přes bažinaté pobřeží a transsibiřskou magistrálu k Bajkalu a zpět přes část Sljuďanky, která nepatří zrovna k výstavním čtvrtím. U hlavní silnice si pak v jednom kafé dáváme něco k večeři, i když domluvit se s místním týpkem co chceme a co vlastně mají není úplně jednoduché. Na pokoji pak vypijeme přivezené víno, které nechceme tahat do kopců, a jdem si lehnout.