Arménie 2010

Přechod Geghamských hor

Den 8.

pátek 17.9.

rezervace Khosrov, odjezd do Jerevanu

Na ráno jsme si objednali snídani, ale zřejmě to nebyl dobrý nápad. V hotelu je pouze jeden mladý chlapík, který umí pouze arménsky a navíc asi v životě nemusel nic dělat. Po půl hodině pochopí, že bychom chtěli kafe a čaj a zapne vařič. Po dalších 10 minutách jde zkontrolovat, zda vařič skutečně hřeje a dá na něj vodu. Čaje a kafe se po dalších 20 minutách dočkáme, ničeho jiného už ne. Na hocha to byl očividně životní výkon, zbytek dne musí odpočívat v křesle a telefonovat. My si jdeme zabalit a mezitím se tu naštěstí objevuje uklízečka mluvící rusky, takže se domlouváme, že si tu do odpoledne necháme batohy.

Vlevo podél chrámu slézáme cestičkou na dno kaňonu a jdeme proti proudu říčky. Stěny kaňonu jsou tvořeny zajímavými kamennými sloupy, které působí dojmem, že se musí na člověka každou chvíli sesypat. Kolem středověkého mostu dojdeme na prašnou silnici a po ní to je asi 1,5 km ke vstupu do rezervace Khosrov. Tady to najednou působí zcela jiným (nearménským) dojmem. Brána, fungl nový čistý baráček, udržovaný trávní a cedulky v angličtině. Dokonce i průvodkyně mluví anglicky. Záhy zjišťujeme, že celý tento projekt platí a zařizují norové.

Platíme vstupné (3000 AMD na osobu) a průvodkyně si poctivě zapíše všechny naše jména, jak jinak než v arménských klikyhácích, takže každé jméno musíme několikrát opakovat, než chytí přibližnou výslovnost. V rezervaci se vypravujeme po značené cestě na asi kilometr vzdálené zříceniny Havuts Tar. Jedná se o pozůstatky jakýchsi kostelů, ale kdovíjak zajímavé nejsou. Je odsud ale pěkný výhled přes kaňon na Garni. Zastavuje nás tu místní "ranger" a dožaduje se vstupenek. Když mu je podáme, vypadá, že má co dělat, aby spočítal, že vstupenek je stejně jako lidí.

Značený okruh v rezervaci je podstatně větší, my ale bohužel nemáme více času. Vracíme se do Garni a jdem se zeptat, odkud a jak jezdí autobusy do Jerevanu. V informacích na nás koukají dost nechápavě. Prý si zde stoupneme a až pojede autobus, tak do něj nastoupíme a odjedeme do Jerevanu. Od místních staříků zjišťujeme, že autobus by měl jet asi za 20 minut (pravděpodobně tu jezdí autobus tak jednou za hodinu a jinam než do Jerevanu se odsud jet nedá). Dojdeme si tedy do hotelu pro batohy a za 30 minut skuteně přijede autobus, který nás za 1300 AMD (za 5 lidí) odveze na kraj Jerevanu. Odsud místním autobusem (doprava tu vychází kolem 100 AMD za osobu) odjíždíme na náměstí k Opeře.

Podle průvodce nalézáme envoy Hostel, kde jsou na náš typ turistů očividně zvyklí. Nemají pro nás ovšem místo na dvě noci, nicméně nám nabízejí alternativní ubytování v  "apartmánu" za stejnou cenu jako v hostelu, tedy 7000 AMD za noc za člověka. O chvilku později přichází paní, která si nás odvádí k sobě domů. Jde o třípokojový byteček ve 4. patře paneláku, který je možná útulnější než společná ložnice v hostelu. Paní je na turisty očividně zvyklá, zřejmě si takto pravidelně přivydělává.

Večer vyrážíme ještě na jídlo. Sehnat restauraci v Jerevanu ovšem není až tak jednoduché, mají tu všude spíše kavárničky a i podle průvodce uspějeme až u čtvrté popisované. Restaurace je zaměřená na turisty, obsluhují tu v krojích a hraje živá folková hudba. I tak se ale všichni najíme za 25000 AMD. Na večer si pak jdem koupit ještě nějaké pivo, které tu mají poměrně kvalitní - můžem si vybrat mezi Plzní, Kozlem, Budvarem a Krušovicema.