Argentina 2005

Den 5.

pondělí 28. 11.

Vstáváme už v sedm, abychom před osmou byli u velrybářů. Tam nám ovšem říají, že je moc silný vítr a že nemůžou vyplout, ať se stavíme v deset, do té doby se snad vítr utiší. Jedeme se tedy zatím podívat na Isla de los Pájaros - malý ostrov velmi hustě osídlený ptáky (racky). Ostrov samozřejmě není přístupný a pozorovat se dá pouze dalekohledem. Cestou zpátky se stavujeme v místním muzeu, které je celkem pěkně udělané (a mají i kostru velryby).

Zpět u velrybářů se dovídáme, že s větrem se to ještě zhoršilo a že vyjedou možná někdy k večeru. Jdem se zeptat ještě k druhé společnosti, která má větší lodě a ráno vyplula. Když se ale kapitán vrací, říká, že znovu už jet neůže. Nezbývá nám než velryby oželet a vydáváme se na další přesun na jih.

Kolem jedné přijíždíme do Trelewu, kde po menším hledání nalézáme Museo Paleontológico Egidio Feruglio. Za vstup chtějí 15 $. Uvnitř mají nepříliš rozsáhlou, ale celkem pěkně udělanou výstavu koster dinosaurů. Po muzeu si dáváme v restauraci oběd a nakupujeme nějaké jídlo. Při odjezdu netrefíme správnou cestu, a tak po hodině ježdění končíme opět v Trelewu. Při druhém odjezdu navíc píchneme, naštěstí hned velde servisu, takže není problém nechat kolo opravit. Zároveň kupujeme za 160 $ druhou rezervu a v autě rázem ubyde nějaké místo. V pět definitivně opouštíme Trelew, tentokrát již správným směrem.

Před devátou přijíždíme do Comodoro Rivadavia. Při příjezdu nás zdržují policajti, což je nepříjemné, neboť nám dochází peníze a chceme ve městě ještě vyměnit. Nakonec se do centra dostáváme až kolem půl desáté a všechny banky mají už zavřeno. Obyčejnou směnárnu také nenacházíme, tak Flix bere peníze a jde je zkusit rozměnit do Casina. To se mu nakonec podaří, i když procedura není jednoduchá - musí si za 1 $ zaplatit vstup, odložit batoh v šatně, koupit žetony za dolary a pak je prodat za pesos.

Poté se stavujeme v kavárně, kde na dveřích píšou, že mají připojení k Wi-fi. Obsluha však naprosto nechápe, co po ní chceme. Po několika veselých rozhovorech Flix vytahuje notebook a zkouší se připojit - úspěšně. Dáváme si zmrzlinu a Flix posílá do Prahy práci, kterou přes den dělal v autě. A pak hurá dál - přes Caleta Olivia a Pico Traucado do Perito Moreno, kde definitivně opouštíme asfalt, a po prašných cestách dál na jih. Cesta tu trochu připomíná "jen počkej, zajíci" , ale naštěstí žádného nechytneme. Před čtvrtou raní sjíždíme ze silnice a na nejbližším plácku stavíme stan - po 1150 km.