Argentina 2005

Den 15.

čtvrtek 8. 12.

Flix vstává brzy ráno, aby si zařídil nějaké pracovní věci (přitom zvládá i umýt auto). Vrací se před jedencátou, když právě snídáme. Přebálíme věci, necháváme v domečku co nepotřebujeme a vyrážíme k laguně El Diamante, u níž je pětitisícová sopka, na kterou se chceme zítra vypravit.

Cestou si prohlížíme jeden sud na chytání vesmírných částic, pak nás staví policejní kontrola, která hlídá nevezeme-li brambory. Dál jedem přes jednu přehradu a kolem sopky El Diamnate (3080 m vysoké). Přijíždíme až k úpatí hor, kde začíná národní park (k laguně se pak jede až do výšky přes 3000 m). Zastavujeme u závory a jdeme se do domku registrovat a zaplatit vstup. Všude je ale zamčeno a potkáváme jen 2 velmi přítulné lamy - je téměř problém je vyfotit, neboť jak člověk vyndá foťák, začnou ho očuchávat a okusovat. Navíc okusují tkaničky, nohavice a kapsy. Flix nakonec najde jedny otevřené dveře, kterými vleze dovnitř, a po projití několika pokojů objeví spící správce. Ti nakonec vylézají, ale do parku nás nepustí - v horách je příliš sněhu a cesta je zavalena lavinou. Zklamaně se otáčíme a odjíždíme pryč.

Rozhodujeme se, že místo toho pojedeme do "lázní" za El Sosneadem. Objíždíme sopku El Diamante z druhé strany a míříme pod sopku El Sosneado (má také přes 5000 m). Pár kilometrů před lázněmi přejíždíme na cestě přes jeden potok a auto se v největším proudu zahrabe. Při pokusech vyjet se přední kola dostanou z poloviny do šutrů a písku. Nejprve se je snažíme podložit větvemi nasekanými z nedalekých keřů, ale to nemá nejmenší účinek. Stavíme tedy pár metrů nad autem solidní přehradu a část vody svedeme do vedlejšího koryta. Pak se nám podaří zvednout auto i v ledové vodě na hever a podložit kola. Auto z něj ale téměř bez efektu zase sjede. Mezitím se setmí, ale El Sosneado pěkně nasvícené měsícem si příliš neužíváme. Vyndaváme čelovky a postup s heverem opakujeme. Při pátém zvedání a podložení obou předních kol auto konečně po hodině a půl vyjíždí na břeh. Zcela zmrzlí se přezouváme do suchých bot a dojíždíme poslední kus cesty do lázní.

Lázně položené ve 2000 m. n. m. (zrušené někdy ve 40. letech minulého století) jsou jeden velký bazén obehnaný ozdobnou zdí a 2 malé "plivníky" o kus výše. O něco vedle je rozpadající se hotel. Voda v bazénu je o něco teplejší než běžně v bazénu bývá, v  "plivníku" se pak škrábe ke 30 °C. Toto vše osvícené měsícem a hvězdami působí skvělým dojmem.

Stavíme stan na kraji bazénu a jdeme se vykoupat do nejteplešího "plivníku" . Původně zamýšlíme vypít v něm lahvinku, ale brzy zjišťujem, že voda není až tak teplá a vydržíme v ní asi 2 minuty. Lahvinku tedy pijeme až po večeři na kraji bazénu. V půlnoci se odkudsi vylíhnout 3 argentinci, vykoupou se v bazénu a pak u něj popíjí šampus.