Argentina 2005

Den 11.

neděle 4. 12.

Ráno nás sice sluníčko vytahuje ze stanu, brzy však zjišťujem, že slunečná je pouze polovina oblohy a všechny hory jsou samozřejmě v mracích. Vydáváme se na cestu k Laguna Torre - 10 km vzdálená laguna s převýšením pouhých 250 m - odkud mají být nejlepší rozhledy na Cerro Torre. Cestou mraky ale ještě houstnou a dokonce začně sněžit. Když po dvou a půl hodinách dorážíme k laguně, vidíme na druhou stranu na kus ledovce, ale tím výhledy končí.

Chození tady připomíná spíš vycházky v Českém ráji než vysokohorskou turistiku. Většina cest tu vede údolím, lesy a loukami a občas přes nějakou skalku. Když navíc hory nahoře nejsou v mlze vidět, působí lidé s lany a cepíny (z nichž polovina z cest zřejmě nesleze) opravdu zvláštně.

Od laguny se vracíme stejnou cestou až asi do poloviny cesty, kde se Flix odpojuje - jde se podívat ještě dále. My se vracíme až do El Chalténu, v pizzerii si dáváme kafe a autem odjíždíme k mostu přes Río Eléctrico, kde na Flixe čekáme. Ten prochází kolem Lagunas Madre a Hija k nejvýše položené Laguna de los Tres (je zamrzlá) a údolím schází k nám. Cestou se dokonce roztrhají mraky a zůstavají "jen" na velkých kopcích.

Nasedáme do auta, opouštíme národní park Los Glaciares (při odjezdu se z mraků napůl vynoří Fitz Roy, ale celý se neukáže) a vydáváme se na další tisícikilometrový přejezd - přes Tres Lágos, Commandante Luis Piedrabuena, Puerto S. Julián a Comodoro Rivadavia k městečku Sarmiento, kde uprostřed velmi placatého ničeho stavíme v půl páte ráno stan.