Albánie 2018

Černá Hora a Albánie - Národní park Prokletije

Den 9.

sobota 25. 8.

Cesta zpět do Česka

Ráno vstáváme později a po deváté odcházíme na autobusové nádraží, kde si dáme snídani. V 10:30 nám má jet autobus do Podgorice, kde máme mít ještě hodinu čas na oběd před cestou na letiště.

Autobus přijíždí o půl hodiny později (mezitím odjede jiný autobus do Podgorice, ale je od jiné společnosti, takže do něj nemůžeme). Času máme ale relativně dost, takže se nijak neznervózňujeme. Nervózní začínáme být až při vjezdu do Podgorice, kdy doprava postupně houstne, až se kolona naprosto zastaví. V jednu hodinu (kdy už jsme měli být na letišti) autobus vzdáváme, prosíme řidiče, aby nám ze zavazadlového prostoru vyndal batohy, a dál podél kolony pádíme pěšky. Kilometr před náma je křižovatka a doufáme, že za ní už kolona nebude a někde chytneme taxíka.

Proplétáme se mezi auty a po chvíli zjišťujeme příčinu kolony. Je zde 4 proudá silnice, ale polovinu silnice předělávají, takže provoz je sveden jen na jednu polovinu. Černohorské řidiče ale nebaví jet v pomalé koloně, takže tu ve velkém předjíždějí. Jelikož to dělají v obou směrech, brzy se dostali do situace, kdy se předjíždějící auta z obou směrů potkala. A zezadu se na ně již natlačili další předjíždějící auta, tak tu stojí dvě řady aut proti sobě, z obou stran rozkopaná silnice bez postranice, takže není jak auta uvolnit (bez toho, aby vycouvala celá několikalikometrová kolona).

Doběhneme až na křižovatku, kde zjišťujeme, že kolona pokračuje i v různých směrech za ní, i když zde už se auta mohou aspoň otáčet. Pokračujeme rychlým tempem směrem na centrum a po dalších 500 m potkáváme jakési obchodní centrum a před ním se nám podaří chytnout taxíka (ve 13:37). Směr na letiště naštěstí není ucpaný, takže za další čtvrt hodinu jsme na místě. Vzhledem k velikosti letiště jsme za další minutu u správného check-inu. Ve frontě před námi je ještě pár lidí a i když dostáváme asi poslední 2 volné místa v letadle, projde odbavení bez problémů.

Za kontrolami v hale si dáváme předraženou bagetu i pivo, abychom si konečně trochu vydechli. Zbytek letu do Vídně už je bezproblémový.

Ve Vídni přejíždíme na vlakové nádraží, dáváme si ještě jedno kafe, Terka odjíždí s rodiči vracejícími se z Maďarska do Deštné a já jedu Regiojetem do Prahy.