Albánie 2018

Černá Hora a Albánie - Národní park Prokletije

Den 7.

čtvrtek 23. 8.

Cesta od Sedla Pejes do Gusinje

vzdálenost: 16,5 km, stoupání: 461 m, klesání: 1063 m, mapa

Vstáváme o něco později, aby bylo v údolí již sluníčko a my mohli usušit stany - pravděpodobně je již nebudeme z batohů vytahovat. Pak se vydáváme po stejné cestě, kterou jsme se včera vraceli. Ovce už jsou dávno na pastvě vysoko ve srázu, a tak u salaše potkáváme jenom našeho známého osla, který tu před námi válí sudy.

Ropojanské jezero tentokrát neobcházíme po cestě, ale jdeme po dně napříč, což je rychlejší a pohodlnější. Kus pod jezerem začíná větší cesta sjízdná pro auta. Zde také potkáváme hlídku národního parku, která vybírá za vstup euro za den (jelikož jdeme z Albánie, platíme jen za jeden den).

Pokračujeme po cestě dále, až asi 2 km před Vusanje zastavujeme u Oka Skakavice (poi) - místo, kde z podzemí vytéká do průzračného jezírka podzemní voda a dále pokračuje po povrchu. Jdeme se vykoupat, leč ukazuje se, že na žádné dlouhé plavání to není. Voda má krásných 5 stupňů.

Naobědváme se tu a pak docházíme zbylé 2 km k vodopádu, kde si chceme dát pivo. Bohužel je všední den a občerstvení má zavřeno. Musíme tedy dále. Vusanje projdeme stejnou cestou jako před pár dny, ale dále nepokračujeme po silnici, ale po značené cestě v úbočí kopce. Na sluníčku po prašné cestě středem údolí byla cesta poměrně úmorná, tady ve stínu na úpatí kopce je to lepší.

Jdem touhle cestou asi 2 kilometry, když dorazíme k pramenům Ali Pasha (poi). Je to vlastně podobné jako Oko Skakavice, jen voda pramení v několika jezírkách rozmístěných v různých úrovních a spoustouch jezíků odtéká do koryta řeky. Na břehu pak stojí pěkná restaurace - otevřená. Konečně si dáváme vytoužené pivo a pár dalších dobrot.

I když se nám už moc nechce zvedat, urazíme nakonec zbývající dva kilometry do Gusinje. U mešity skládáme batohy a Karel během pár minut vedle autobusového nádraží objeví hotel, kde nás všechny ubytují ve dvou pokojích za 50 €. Nastěhujeme se, vysprchujeme a jdeme na večeři.

V Gusinje není příliš na výběr. Na jediné ulici tvořící centrum je sice několik kaváren a barů, v nich ale nevaří. Nacházíme tak jedinou "kantýnu" , kde dělají různá pečená (většinou mletá) masa na několik způsobů. A navíc jsou všechna dobrá a levná, takže ve výsledku jsme spokojení. Vedle v baru pak zajdeme ještě na skleničku, ale nemají tu nic moc zajímavého. Po jednom pivu tak raději odcházíme do hotelu ke kytaře a dvou lahvím vína, kterými jsme se v obchodě předzásobili.

  • Na konci Vusanje nacházíme na zemi ztraceného plyšového panáka. Jelikož Karel večer vyprávěl ve stanu pohádku "O panence, která tence plakala" , bere plyšáka domů, aby Bert našel novou pečovatelku.